Ultimate Parkour Challenge – polemika
MTV, televizní kanál původně nazvaný “hudební”, který se postupem času stal spíše kanálem moderního “pop-kulturního” stylu života, odvysílal před několika měsíci ukázkovou epizodu série zaměřené na parkour. Dnes jsem se dočetl na stránkách American Parkour, že úspěch pilotu umožnil pokračování série s názvem MTV Ultimate Parkour Challenge. Bohužel…
Začíná to, jako vždy, nevinnou snahou ukázat něco speciálního celému světu. Parkour jako mladá disciplína v každém jedinci vyvolává snahu ukázat, o co jde, mluvit o tom vždy a všude. Na tom není nic divného a rozhodně ani nic špatného. Horší je, jak to pokračuje…
Pokud jste viděli pilotní díl Ultimate Parkour Challenge, víte, že to byla soutěž. Byla, to mi nikdo nevymluví – přesný počet vybraných účastníků, různé úkoly, a především náročná trať, kterou je třeba překonat co nejlépe (nejrychleji, ale také esteticky), s vidinou tisíců dolarů hlavní ceny. Co myslíte, že taková soutěž vyvolala v komunitě. Další hádky, další neshody, další “pro a proti soutěžím” – jednou už to tu bylo, a mám pocit, že účastníci zmíněné MTV UPC asi byli v té době někde zavření, že si nepamatují, jak pohnutá to byla doba.
Po pilotním dílu, který vyvolal obrovskou vlnu nevole, napsal Daniel Ilabaca, účastník a vítěz této soutěže, vzkaz (momentálně dostupný pouze v překladu zde, případně jako dodatečná video-zpráva), ve kterém vyjadřoval svůj názor. Daniel vyjadřuje svůj postoj jako postoj aktivního člověka, který ví, že se boj odehrává na půdě médií a že tam je třeba měnit věci. S tím názorem musím jednoznačně souhlasit a je třeba říct, že to Dan dokonale vystihl. Co už nevystihl, je forma, provedení. Přestože ve videu říká, že více než rok komunikoval s MTV a řešil podobu výsledné akce, zdá se, jako by nikdy s médii nespolupracoval a nikdy neměl co dočinění s obrazem, který si z nich lidé vezmou. Nakonec totiž součástí představení parkouru BYLA soutěž, která není parkour, a co je horší, součástí byla velmi nepříjemně vypadající zranění – to je realita, ale realita taková, které se snažíme vyhnout, to je důvod, proč nesoutěžíme. Tady prostě, podle mého názoru, Daniel i všichni ostatní účastníci, udělali špatný krok. Chci tím říct, souhlasím s názorem, že je třeba bojovat. Že média vytváří obraz o nás bez nás a je tedy třeba na ně vyvíjet neustálý nátlak, aby se alespoň blížila realitě. Ale měli bychom bojovat podle sebe, ne podle jejich představ a plánů.
Je mi jasné, že velká část lidí, kteří se na takovou show podívají, si odnese akorát tu show a nic víc, dál se tím nebudou zabývat, pro ně by se to mohlo jmenovat klidně Hutututláctví a bylo by to jedno. Bohužel budou ale i tací, kteří si o parkouru udělají jednoznačný obraz na základě této jediné věci. Málokdo má čas a chuť se po jedné soutěži nimrat v tom, co je ta disciplína vlastně doopravdy zač. To je ta chyba, kterou účastníci MTV UPC nevidí. Snaží se prezentovat něco, co ve skutečnosti vůbec neprezentují, protože jejich snaha je zakryta formátem prezentace. Daniel tvrdí, že jejich pohled na věc byl prezentován a že si ho lidé začínají uvědomovat. To je velmi optimistická představa. Rád bych nabídl opačnou – že to lidé přešli a viděli jen ten ohromný agresivní soutěžní zbytek a z něj si udělali obraz, zatímco ten pozitivní pohled viděli jen jako odchylku. Doufejme, že pravda je někde uprostřed…
Ať je to jak chce, přes slova Davida Bella, že parkour je užitečné umění, v němž není na soutěž místo, nebo citát Sebastiena Foucana “no violence, no competition, no group, no chief,” si účastníci této akce zjevně svou chybu neuvědomují, nebo si myslí, že není tak podstatná, aby se jí museli zabývat. A tak MTV ve své Ultimate Parkour Challange pokračuje nadále, bez ohledu na to, co si myslí komunita, což je jednoznačný důkaz toho, že něco špatně je. Možná se společností, možná s námi, možná s MTV, a možná s Danielem Ilabacou, Timem Shieffem, Ryanem Doylem a Olegem Vorslavem, čtyřmi to účastníky nových epizod UPC. Možná je něco špatně s představou, že špatná prezentace je pořád ještě obstojná prezentace, jako by nikdo nevěděl, jak lidé věří odborníkům v oboru a jak těžké je zbavit se špatných návyků a názorů. Možná, jen možná, by bylo na místě zkusit úplně jiný formát televizní zábavy. Sotva může obyčejného konzumního křesílkového diváka zaujmout dokument, sebelíp natočený. Ale když soutěž není dobrá, proč nezkusit něco jiného? Co takhle… parkourovou reality show?..